Město bojuje s veřejnou prostitucí řadu let. Němečtí "sexuální" turisté jsou odrazování varovnými tabulemi. Mnohá opatření se minula účinkem. Foto: Miroslav Všetečka
Jak se však ukázalo, zákaz pobytu se daří státní správě na popud obcí řešit jen velmi obtížně.
„Zákaz pobytu je přesně to opatření, které ničemu nepomůže, zahrne úředníky byrokracií a papírováním a konečný výsledek se rovná nule. Předně si musíme uvědomit, že zákaz pobytu můžeme uložit jenom osobě, která nemá v daném městě trvalý pobyt a to v maximální délce 3 měsíců. Daná osoba musí spáchat opakovaně přestupek v jednom kalendářním roce. Tento institut využíváme, ale naprosto žádný přínos v něm nevidíme,“ říká starosta města Aše Dalibor Blažek, který je k institutu, který navrhla bývalá poslankyně Ivana Řápková, spíše skeptický.
Často populisticky vnímaný zákaz pobytu za spáchání přestupků má několik mezer, kterých pachatelé přestupků snadno využívají. A preventivním dopadu snad nikdy nebyla ani úvaha. Ašský starosta zmiňuje např. prostitutky.
„Ty ašské, tedy s trvalým pobytem v Aši, jsou tímto způsobem nepostižitelné. Ty "přespolní" můžeme vykázat. Tomu ale předchází minimálně třikrát usvědčit a zpracovat rozhodnutí o přestupku. Následně může být zpracováno rozhodnutí o zákazu pobytu. U každého jednotlivého případu je to mnoho hodin práce policistů a úředníků. A výsledek? V tom nejlepším případě dojde k zákazu pobytu na tři měsíce. Děva přesídlí do Chebu či jinam, za čtvrt roku ji máme zpátky a celý kolotoč začíná nanovo. To je ta ideální varianta, která se nám zatím povedla třikrát,“ říká starosta Blažek.
Problémem je pro úředníky a městskou policii, která dohlíží na dodržování městských vyhlášek, prokázat, že byl přestupek spáchán úmyslným jednáním, které významně narušuje místní pořádek. Jak však prokázat úmyslné nezákonné jednání, když zákon nezná druhy jednání, které chce město postihovat?
„Je to jako hra kočky s myší a dokud nebude platný zákon, který jasně stanoví, co je prostituce a nabízení sexuálních služeb, pak budeme stále hloupě bezradní. Za co máme pokutovat ženu, která se "pouze prochází" po chodníku Okružní ulice? Všichni víme, proč tam je, jenom ji nemůžeme účinně vystrnadit. Nedovolí nám to zákon, protože bychom omezovali její práva,“ doplňuje Blažek.
Porušení zákazu má být trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí. Často je však problém samotný zákaz uložit, protože zákaz může platit až po doručení do rukou pachatele. Dokud si zákaz pachatel nepřebere, nemůže zákaz porušit. Ašský starosta k tomu dodáva: „Běžnější je, že po veškerém papírování se nepodaří předat rozhodnutí o zákazu pobytu. Obsílku není kam doručit, slečna si ji odmítá od strážníků převzít a podobně. Také se nám stává, že si po převzetí podá odvolání a v průběhu tohoto odvolacího řízení si najde někoho, kdo jí poskytne nájem a tím se přihlásí k trvalému pobytu. A je hotovo. Takových "nedotažených" případů máme asi 10.“
Základní otázka pro zákonodárce by tedy měla znít, jak narušování místního pořádku předcházet. Pokud se tak neptali ještě před tím, než se pokusili vydat represivní opatření, je nejvyšší čas. I toto se však, zdá se, nechá stát na samotných obcích, které budou muset ze svých peněz platit více strážníků či pracovníků prevence kriminality.
Petr Všetečka
